O knize: 2006 / V programu ruského literárního realismu 40. let 19. století a zejména v programu „ přirozená škola“ literární diagnostické funkce. Ústředním bodem je kritická analýza společnosti, která se zdá být stále více postižena nemocemi. Diagnostický proces není chápán pouze jako metafora: pokud jde o studium společnosti jako celku a jejích členů jako jednotlivých částí organismu, „přirozená škola“ často přímo oslovuje medicínu. Metody připisované medicíně a psychologii se přenášejí do oblasti literární estetiky a slouží především jako paradigma pro literární antropologii.